Wednesday, May 29, 2013

Senthaalam poovil...

One masterpiece..
Three Masters... 
Kannadasan, Jesudas and Ilayaraja


செந்தாழம் பூவில்...
செந்தாழம் பூவில் வந்தாடும் தென்றல்
என் மீது மோதுதம்மா...
செந்தாழம் பூவில் வந்தாடும் தென்றல்
என் மீது மோதுதம்மா...

பூவாசம் மேடை போடுதம்மா...
பெண் போல ஜாடை பேசுதம்மா...
அம்மம்மா ஆனந்தம்...
அம்மம்மா ஆனந்தம்...


வளைந்து நெளிந்து போகும் பாதை
மங்கை மோக கூந்தலோ...
மயங்கி மயங்கி செல்லும் வெள்ளம்
பருவ நான ஊடலோ...
ஆலங்கொடி மேலே கிளி தேன் கனிகளை தேடுது...
ஆசை குயில் பஷையின்றி ராகம் என்ன பாடுது...
காடுகள் மலைகள் தேவன் கலைகள்...

செந்தாழம் பூவில்...
செந்தாழம் பூவில் வந்தாடும் தென்றல்
என் மீது மோதுதம்மா...


அழகு மிகுந்த இராஜகுமாரி
மேகமாக போகிறாள்..
ஜரிகை நெளியும் சேலை கொண்டு
மலையை மூட பார்க்கிறாள்...
பள்ளம் சிலர் உள்ளம் என ஏன் படைத்தான் ஆண்டவன்
பட்டம் தர தேடுகின்றேன் எங்கே அந்த நாயகன்...
மலையின் காட்சி இறைவன் ஆட்சி...

செந்தாழம் பூவில்...
செந்தாழம் பூவில் வந்தாடும் தென்றல்
என் மீது மோதுதம்மா...


இளைய பருவம் மலையில் வந்தால்
ஏகம் சொர்க சிந்தனை...
இதளை வருடும் பனியின் காற்று
கம்பன் செய்த வர்ணனை...
ஓடை தரும் வாடைக் காற்று வானுலகை காட்டுது...
உள்ளே வரும் வெள்ளம் ஒன்று எங்கோ என்னை கூட்டுது...
மறவேன் மறவேன் அற்புத காட்சி...

செந்தாழம் பூவில்...
செந்தாழம் பூவில் வந்தாடும் தென்றல்
என் மீது மோதுதம்மா...
பூவாசம் மேடை போடுதம்மா...
பெண் போல ஜாடை பேசுதம்மா...
அம்மம்மா ஆனந்தம்...
அம்மம்மா ஆனந்தம்...

Mazhai Varum Arikuri...

A song from Veppam...


மழை வரும் அறிகுறி
என் விழிகளில் தெரியுதே..
மனம் இன்று நனையுதே..
இது என்ன காதலா சாதலா...

பழகிய காலங்கள்
என் பார்வையில் விரியுதே...
பாதைகள் நழுவுதே...
இது ஏனோ ஏனோ...


உன் தோளில் சாயும் போது
உற்சாகம் கொள்ளும் கண்கள்..
நீ எங்கே எங்கே என்று
உன்னை தேடித் தேடி பார்க்கிறது...

உன்னோடு போகும் போது
பூ பூக்கும் சாலை யாவும்
நீ எங்கே என்று என்னை கேட்ட பின்பு வாடிடுதே...

மழை வரும் அறிகுறி
என் விழிகளில் தெரியுதே..
மனம் இன்று நனையுதே..
இது என்ன காதலா சாதலா...

பழகிய காலங்கள்
என் பார்வையில் விரியுதே...
பாதைகள் நழுவுதே...
இது ஏனோ ஏனோ...


அறியாதொரு வயதில் விதைத்தது ஒஒஒஒ ஒஒஒ
அதுவாகவே தானாய் வளர்ந்தது ஒஒஒ
புதிதாய் ஒரு பூவும் பூக்கையில் ஒஒஒஒ ஒஒஒ
அட யாரதை யாரதை பரித்தது ஒஒஒ

உன் கால் தடம் சென்ற வழி பார்த்து நானும் வந்தேனே
அது பாதியில் தொலைந்ததடா...


நான் கேட்டது அழகிய நேரங்கள் ஒஒஒஒ ஒஒஒ
யார் தந்தது விழிகளில் ஈரங்கள் ஒஒஒ
நான் கேட்டது வானவில் மாயங்கள் ஒஒஒஒ ஒஒஒ
யார் தந்தது வழிகளில் காயங்கள் ஒஒஒ

இந்த காதலும் ஒரு வகை சித்ரவதை தானே
அது உயிருடன் எரிக்குதடா...

.

மழை வரும் அறிகுறி
என் விழிகளில் தெரியுதே..
மனம் இன்று நனையுதே..
இது என்ன காதலா சாதலா...

பழகிய காலங்கள்
என் பார்வையில் விரியுதே...
பாதைகள் நழுவுதே...
இது ஏனோ ஏனோ...


உன் தோளில் சாயும் போது
உற்சாகம் கொள்ளும் கண்கள்..
நீ எங்கே எங்கே என்று
உன்னை தேடித் தேடி பார்க்கிறது...

உன்னோடு போகும் போது
பூ பூக்கும் சாலை யாவும்
நீ எங்கே என்று என்னை கேட்ட பின்பு வாடிடுதே...

மழை வரும் அறிகுறி
என் விழிகளில் தெரியுதே..
மனம் இன்று நனையுதே..
இது என்ன காதலா சாதலா...

பழகிய காலங்கள்
என் பார்வையில் விரியுதே...
பாதைகள் நழுவுதே...
இது ஏனோ ஏனோ...

Kayil mithakkum kanavaa nee...

Another lovely song..  from Ratchagan... 
Beautiful lyrics and music.. 
Hats off ARR...

கனவா...
இல்லை காற்றா...

கனவா...
நீ காற்றா...

கையில் மிதக்கும் கனவா நீ..
கை கால் முலைத்த காற்றா நீ..
கையில் ஏந்தியும் கனக்க வில்லையே..
நுரையில் செய்த சிலையா நீ...

இப்படி உன்னை ஏந்திக் கொண்டு
இந்திர லோகம் போய் விடவா...
இடையில் கொஞ்சம் வலி எடுத்தாலும்
சந்திரர் தரையில் பாய் இடவா...

கையில் மிதக்கும் கனவா நீ..
கை கால் முலைத்த காற்றா நீ..
கையில் ஏந்தியும் கனக்க வில்லையே..
நுரையில் செய்த சிலையா நீ...

நிலவில் பொருள்கள் எடை இழக்கும்..
நீரிலும் பொருள் எடை இழக்கும்..
காதலில் கூட எடை இழக்கும்
இன்று கண்டேன் அடி..
அதை கண்டு கொண்டேன் அடி...

நிலவில் பொருள்கள் எடை இழக்கும்..
நீரிலும் பொருள் எடை இழக்கும்..
காதலில் கூட எடை இழக்கும்
இன்று கண்டேன் அடி..
அதை கண்டு கொண்டேன் அடி...

காதல் தாய்மை இரண்டு மட்டும்
பாரம் என்பதை அறியாது...
உன் பளிங்கு முகத்தை பார்த்து கொண்டால்
பசியும் வலியும் தெரியாது...

காதல் தாய்மை இரண்டு மட்டும்
பாரம் என்பதை அறியாது...
உன் பளிங்கு முகத்தை பார்த்து கொண்டால்
பசியும் வலியும் தெரியாது...

உன்னை மட்டும் சுமந்து நடந்தால்
உயரம் தூரம் தெரியாது...

உன்னை மட்டும் சுமந்து நடந்தால்
உயரம் தூரம் தெரியாது...

உன்னில் வந்தொரு பூ விழுந்தால்
என்னால் தாங்க முடியாது...

கையில் மிதக்கும் கனவா நீ..
கை கால் முலைத்த காற்றா நீ..
கையில் ஏந்தியும் கனக்க வில்லையே..
நுரையில் செய்த சிலையா நீ...

கையில் மிதக்கும் கனவா நீ..
கை கால் முலைத்த காற்றா நீ..
கையில் ஏந்தியும் கனக்க வில்லையே..
நுரையில் செய்த சிலையா நீ...

கனவா...
நீ காற்றா...

கனவா...
நீ காற்றா...





Tuesday, December 13, 2011

Oru Kal Oru kannadi...

One of my favorite songs from 'Siva Manasula Sakthi'....
Wonderful lyrics and lovely music...
Hats off Yuvan...

´Õ ¸ø
´Õ ¸ñ½¡Ê
¯¨¼Â¡Áø §Á¡¾¢ì ¦¸¡ñ¼¡ø ¸¡¾ø
´Õ ¦º¡ø
º¢Ä ¦ÁªÉí¸û
§Àº¡Áø §Àº¢ì ¦¸¡ñ¼¡ø ¸¡¾ø
¸ñ¸û ¦ÃñÊø
¸¡¾ø Å󾡸
¸ñ½£÷ ÁðÎõ Ш½Â¡Ì§Á...

´Õ ¸ø
´Õ ¸ñ½¡Ê
¯¨¼Â¡Áø §Á¡¾¢ì ¦¸¡ñ¼¡ø ¸¡¾ø
´Õ ¦º¡ø
º¢Ä ¦ÁªÉí¸û
§Àº¡Áø §Àº¢ì ¦¸¡ñ¼¡ø ¸¡¾ø

¾¢Á¢ÕìÌ ÁÚ¦ÀÂ÷ ¿£¾¡§É
¾¢Éõ ¾¢Éõ ¯ýÉ¡ø þÈó§¾§É
ÁÈó¾¢¼ ÁðÎõ ÁÈó§¾§É...

¾£¦ÂÉ Ò¡¢óÐõ «Ê¿¡§É
¾¢ÕõÀ×õ ¯¨Éò¦¾¡¼ Åó§¾§É
¦¾¡¢ó§¾ ͸Á¡ö ±¡¢ó§¾§É...

¸Îõ Å¢„ò¾¢¨É ±ÎòÐ ÌÊò¾¡Öõ
«Ê ¦¸¡ïºõ §¿Ãõ ¸Æ¢ò§¾ ¯Â¢÷ §À¡Ìõ
þó¾ì ¸¡¾Ä¢§Ä ¯¼§É ¯Â¢÷ §À¡Ìõ
¸¡¾ø ±ýÈ¡ø ¦Àñ§½ º¢òÃŨ¾ ¾¡§É...

´Õ ¸ø
´Õ ¸ñ½¡Ê
¯¨¼Â¡Áø §Á¡¾¢ì ¦¸¡ñ¼¡ø ¸¡¾ø
´Õ ¦º¡ø
º¢Ä ¦ÁªÉí¸û
§Àº¡Áø §Àº¢ì ¦¸¡ñ¼¡ø ¸¡¾ø

¯ý Ó¸õ À¡÷ò§¾ ¿¡ý ±Ø§Åý
¯ý ÌÃø §¸ð¼¡ø ¿¡ý «È¢§Åý
¯ýÉ¢ø ¯¼§É ¿¡ý ÅÕ§Åý...

Òýɨ¸ ¦ºö¾¡ø ¯Â¢÷ Å¡ú§Åý
ÒÈ츽¢ò¾¡ø ¿¡ý ±ýÉ¡§Åý
¦Àñ§½ ±í§¸ ¿¡ý §À¡§Åý...

¯ý ¯¾ðÎìÌû þÕìÌõ ´Õ Å¡÷ò¨¾
«¨¾ ¦º¡øÄ¢ Å¢ð¼¡ø ¦¾¡¼íÌõ ±ý Å¡ú쨸
¯ý ¦ÁªÉò¾¢ø þÕìÌõ ±ýÉ ÅÄ¢¸û
¸¡¾ø ±ýÈ¡ø ¦Àñ§½ º¡¾ø ±ýÚ ¦º¡øÄ...

´Õ ¸ø
´Õ ¸ñ½¡Ê
¯¨¼Â¡Áø §Á¡¾¢ì ¦¸¡ñ¼¡ø ¸¡¾ø
´Õ ¦º¡ø
º¢Ä ¦ÁªÉí¸û
§Àº¡Áø §Àº¢ì ¦¸¡ñ¼¡ø ¸¡¾ø
¸ñ¸û ¦ÃñÊø
¸¡¾ø Å󾡸
¸ñ½£÷ ÁðÎõ Ш½Â¡Ì§Á...

´Õ ¸ø
´Õ ¸ñ½¡Ê
¯¨¼Â¡Áø §Á¡¾¢ì ¦¸¡ñ¼¡ø ¸¡¾ø
´Õ ¦º¡ø
º¢Ä ¦ÁªÉí¸û
§Àº¡Áø §Àº¢ì ¦¸¡ñ¼¡ø ¸¡¾ø........ 


Anna Karenina – Leo Tolstoy - II

More of my favorites from The ‘Specialist’ Novelist

How stupid these old ceremonies are, that no one believes in, and which only prevents people being comfortable.
In love there is no more or less.
Energy rests upon love; and come as it will, there’s no forcing it.
Talking to her was pleasant; still pleasanter was listening to her.
There are no conditions to which a man cannot become used, especially if he sees that all around him are living in the same way.
And he was still bearing it because there was nothing to be done but bear it.
Yet that grief and this joy were alike outside all the ordinary conditions of life; they were loopholes, as it were, in that ordinary life through which there came glimpses of something sublime.  And in the contemplation of this sublime something the soul was exalted to inconceivable heights of which it had before had no conception, while reason lagged behind, unable to keep up with it.
A man is in duty bound to live for himself, as every man of culture should live.
And where love ends, hate begins
In order to carry through any undertaking in family life, there must necessarily be either complete division between the husband and wife, or loving agreement. When the relations of a couple are vacillating and neither one thing nor the other, no sort of enterprise can be undertaken. 
The struggle for existence and hatred is one thing that holds men together.
Her connection with the child was still so close, that she could gauge by the flow of her milk his need of food, and knew for certain he was hungry.

Monday, December 12, 2011

Anna Karenina - Leo Tolstoy - I


Some lines from the novel, which I liked most and felt like sharing.  (At last, fulfilling the promise I made a year back)

Happy families are all alike.  Unhappy families are unhappy in its own ways!
The universal solution that life gives to all questions, even the most complex and insolvable – One must live in the needs of the day – that is, forget oneself.   
The aim of civilization – to make everything a source of enjoyment.
Women, they are the pivot that everything turns upon.
There are people who, on meeting a successful rival, no matter in what, are at once disposed to turn their backs on everything good in him, and to see only what is bad.  There are people, on the other hand, who desire above all to find in that lucky rival those qualities by which he has outstripped them, and seek with a throbbing ache at heart only what is good. 
Marriage – for some, it’s one of the numerous facts of social life; whereas for some it’s whole affairs of life.
In his feeling for her now, there was no element of mystery, and so her beauty, though it attracted him even more intensely than before, gave him a sense of injury.  
Any action, in the judgment of some people, will be monstrous, while in the judgment of others will be the simplest and most just thing to do.
Parents are now not expected to live at all, but to exist altogether for their children.  (Whether this statement holds good these days ??? I doubt it...)
Extremes are not good in anything.

More to come....

Wednesday, December 7, 2011

நாங்களும் கவி தை எழுதுவோம் ல.


என் காதல் தேவதையே !
என்னைக் கொல்லாமல் கொல்கின்ற தாரகையே !
ஏனடி என் வாழ்வில் வந்தாய் !
என் உயிரினைத் திருடிச் சென்றாய் !

இருந்தும் நான் சிரிக்கிறேன் !
உன் நினைவுகளில் சிலிர்க்கிறேன் !
உன்னை நான் கரம்பற்றி
கணவனாய் காதல் செய்யும்
நாட்களை எண்ணிக் களிக்கிறேன் !

கோடானு கோடி முத்தங்களுடன்
உன் இதயச் சிறையில் இருந்து
உன் காதல் கைதி !!!